Je cítit vítr

na vlnách nebe si vymýšlím loď

a spatřuji břeh 

tam modlím se za poslední a nafta na hladině září úhly pohledu

atomovými slovy z čekáren kde se dýchá desinfekce a vánoční Axe

sloužím bílým věcem, kterými se přivádíme na okraj

a omlouvám se ohni za všechna má minulá, přítomná i budoucí těla

stejně jako tobě

vím, že hledám to, co je hluboko v dechu

když podobni hladině zůstáváme být povrchem  

a v blízkosti slov nenacházíme co říci

a po celé roky nevíme ani proč si děkovat

že stále v sobě neseme světlo olověných svic a naše vosky hoří

jako čas     

a potom to město kde uvnitř skla je nic

je snad jediné co smím naleznout

ve věčném dešti, který mám v sobě

jako krev